Počasí i všechny okolnosti vyloženě vybízí k přifouknutí duší, překontrolování brzd, vynesení kola před dům a ráznému šlápnutí do pedálů. V posledních týdnech jsem už párkrát vyskočila do sedla a projela jeden z úseků Labské (cyklo)stezky a dál přes Stratov a Milovice zpět, do Lysé. Kromě veslařů na řece tu člověk běžně vidí i užovku, nebo třeba těhotnou modelku.
Polabí je, kromě jiného, ideální právě pro výlety na kole. Právě u Lysé se po obou březích Labe vine stezka, správně Labská cyklotrasa, číslo 2, kterou byste při dobré vůli, a hlavně psychickém odhodlání, mohli projet od pramene až po ústí naší největší řeky. Celý úsek, z Vrchlabí až k hranicím s Německem, měří 349 km. Z toho vede ovšem jen asi 40 % po zpevněných stezkách, mimo silnice. Zbývajících 60 % je kombinace silnic, lučních cest a polňaček.
I když kolo zbožňuju a tvoříme nerozlučnou dvojici už od chvíle, kdy do mě na kopečku ve Františkově strčil můj tatínek a pak mě v pantoflích horko těžko doháněl, abych nezmizela nekontrolovaně ve škarpě, pořád se budu řadit mezi rekreační cyklisty. Možná se časem ještě hecnu, namasíruju svaly a vyrazím s kolem na startovní čáru do Vrchlabí. Zatím mi ale stačí vydat se po proudu do Čelákovic, anebo proti proudu do Nymburka. Nymburk je mimo jiné jediné město, které nechalo vybudovat po obou březích Labe asfaltku.
Na „dvojku“ se z domova nejlépe dostanu přes Litol, kudy vede těsně za značkou města vedlejší silnice směrem k řece a která mě zavede k mostu Bohumila Hrabala – hlavní, severojižní spojce města mezi Benátky nad Jizerou a Českým Brodem. Jelikož se jedná o významnou cyklotrasu, dobré značení a informační panel s mapou je samozřejmostí. Kratičký úsek z Lysé do Ostré vede vesměs po asfaltce podél Labe, takže se člověk může s radostí rozparádit a ze srandy se předhánět s trénujícími veslaři.
I když úroveň stezky nula (čili pro matky s kočárky) svádí k tomu si ji prosvištět, osobně to nedoporučuji. Naopak. Zastavte se, slezte z kola, sedněte si na břeh a pozorujte vlnky na vodě a na ní veslaře z nedalekého Veslařského klubu plující proti proudu a za ní zahrádkáře z Litole (ti z Kerska jsou o pět kilometrů východněji) povětšinou jenom v plavkách a se zahradní hadicí v ruce. Kousek od vašich nohou v trávě se blýskne tělo užovky a na louce za vámi zase tělo nastávající matky před objektivem foťáku. Zkrátka, zdánlivě drobné detaily nakonec dokreslí celý obrázek z vašeho dne na kole.
Dřív, než u jezera v Ostré na žádné rychlé občerstvení nenarazíte. Pod Hrabalovým mostem se sice jeden kiosek vedle dětského hřiště nachází, majitel ho ovšem odemyká jen při speciálním příležitostech. Jinou možností, jak se občerstvit, je uhnout z „dvojky“, zajet si na točenou zmrzlinu ke stánku u hlavní silnice v Ostré a usoudit, že vám 16 kilásků ke štěstí bohatě stačí. V tom případě pokračujte kolem Botanicu v Ostré směrem na Stratov – středověké obce, která posloužila (konkrétně výbuch německého vlaku s municí nedaleko železniční stanice) jako předloha k Hrabalově novele Ostře sledované vlaky.
Od přejezdu vede poměrně nepříjemné stoupání až k rozcestí. Když přežijete ten zabijáckej kopec, pokračujte rovně po silnici kolem obecní kapličky směrem do Milovic, původního zemanského sídla vladyky Holomka, ale známější spíš jako bývalý vojenský prostor a do odchodu, v roce 1991, bydliště více než sta tisíců sovětských vojáků a jejich rodin. Projíždíte přímo centrem města, okolo Kostela sv. Kateřiny Alexandrijské vystavěného na počátku 20. století v pseudogotickém stylu s pravoslavnou výzdobou.
Hlavní silnice s levotočivou zatáčkou před kostelem vás dovede na konec města a odtud je to pouhé čtyři kilometry do Lysé nad Labem. Na svůj příští výlet se vydám opačným směrem. Tentokrát mě láká prozkoumat Hrabanovská černava – národní přírodní památka se svojí soustavou mokřadů a slatinných luk.
